Ztráta milovaného člověka je často těžká, zvláště pokud není příležitost se s ním rozloučit nebo mu říci něco důležitého.

V takových chvílích člověk přemýšlí, zda je zesnulý slyší a zda je možné s nimi mluvit. Předpokládá se, že v našem fyzickém světě je to nemožné, ačkoli lidé, kteří zažili klinickou smrt, svorně tvrdí, že v tomto období slyšeli vše, co bylo řečeno. Přesto se vědci domnívají, že takový stav není konečnou smrtí, takže činnost smyslů v takové situaci utlumí, ale úplně neustane.

Na tuto otázku odpovídají představitelé estetiky kladně. Věří, že vždy existuje spojení mezi naším světem a za ním, ale je dostupné pouze lidem s psychickými schopnosti. Z esoterického hlediska získává lidská duše po přechodu na onen svět širokou škálu nových příležitostí, které v životě neměla. Zároveň, dokud se na zesnulého vzpomíná, zůstává spojen citovými vazbami s blízkými lidmi. A tyto vazby jsou kanály, které nám umožňují udržovat energetické spojení. Díky médiím je možné komunikovat s dušemi zesnulých, klást jim otázky a přenášet jejich požadavky na žijící příbuzné. Různé rituály umožňují lidem „kontaktovat“ své zesnulé příbuzné a požádat je o pomoc.

Pokud mluvíme o postoji náboženství k této otázce, pak se v křesťanství věří, že duše, které odešly na odpočinek, se již nesetkávají se světem. Tyto duše přecházejí do říše Pána a zabývají se zcela jinými záležitostmi. Ale existuje období – do 40. dne po smrti – kdy je duše již v jiném světě, ale ještě neopustila zemi. Tehdy může slyšet a vidět své milované a dokonce s nimi „komunikovat“ pomocí jistých znamení. V tomto období je potřeba na zesnulého co nejčastěji vzpomínat, usnadní se tak příprava na konečný přechod do dalšího světa.

V pravoslaví se konají i dny památky zesnulých, při kterých, jak říkají kněží, zesnulí příbuzní „čekají“ na živé u hrobů. Proto je v dnešní době nezbytné navštěvovat hřbitovy, čistit hroby a zároveň si „povídat“ se zesnulými. Věří, že toto je jediný způsob, jak nám mohou naslouchat. Jaký úhel pohledu v této věci zvolit, závisí pouze na osobě samotné, protože na tuto otázku neexistuje jediná odpověď.