Richard, ošetřovatel zoo, marně hledal partnera pro tygřici Carly, aby mohla mít potomstvo – v zoo nebyli žádní jiní tygři. Nakonec se poradil se specialistou, který se vyzná ve velkých kočkách, a o několik týdnů později byla tygřice uměle oplodněna.

Ultrazvuk potvrdil březost a Richard byl nadšený z vyhlídky na mláďata. S postupujícím březostí se však Carly stávala uzavřenější, neklidnější a odtažitější. Týden před očekávaným porodem se všechno změnilo – začala pociťovat silné bolesti, těžce dýchala, často vzdychala a pobíhala po výběhu. Porod však nezačal a stav tygřice se zhoršoval.

Veterinář požádal Richarda, aby podrobně popsal příznaky: „Byla neklidná, ale teď se téměř nehýbala a trpěla,“ vysvětlil. „Žádné známky porodu.“ Pak požádal, aby tygřici položil na záda – jediný způsob, jak zjistit, co se děje.

Carly se zpočátku bránila, ale pak se smířila a Richard jí jemně narovnal nohy, jak jí radil veterinář. Poté lékař nahmatal bulku v jejím břiše a trval na urgentním ultrazvuku. To vyžadovalo lehkou sedaci – veterinář jí píchl sedativum šipkou.

Během vyšetření se ukázalo, že nádor nebyl mládě, ale cizí předmět: uvnitř břišní dutiny se nacházelo něco tvrdého, co připomínalo mikročip. Zároveň ultrazvuk ukázal, že tygřice i její nenarozené dítě jsou relativně zdraví; jen matka byla vyčerpaná z přetížení.

V tu chvíli dorazila policie – ve zvláštním dokumentu našla informaci, že právě „asistent“ v případu je podezřelý. Jak se ukázalo, Carly nelegálně implantoval experimentální zařízení – a nyní tato skutečnost vyžadovala zásah úřadů.

Lékaři a policie opatrně odstranili mikročip. A brzy se narodila dvě tygří mláďata – neuvěřitelně vzácné geny, narozené s šancí jedna ku milionu. Richard je pojmenoval Maxi a Lely a rozhodl se si je obě nechat: po všech starostech se nemohl rozloučit ani s nimi, ani se svou matkou.

Zákon dostihl prvního podezřelého a byl zatčen. V zoo vládl klid a radost – Carly a její mláďata se konečně dočkala dlouho očekávaného odpočinku obklopeni starostlivým ošetřovatelem.