Zima se blížila a John se rozhodl, že je čas opravit pár věcí kolem domu – počínaje střechou. Při kontrole tašek mu padlo do oka něco neobvyklého: přímo pod hřebenem střechy visela mohutná, podivně tvarovaná stavba.

Na první pohled vypadala jako vosí hnízdo – jen mnohem větší než jakékoli, které kdy viděl. Tvar byl podobný, ale něco na ní bylo divné. John ztuhl na žebříku, bál se udělat nějaké prudké pohyby a očekával rozzlobené bzučení hmyzu. Ale bylo ticho. Absolutní ticho. Hodiny čekal a pozoroval, ale z hnízda se neozval žádný pohyb. Považoval to za dobré znamení a opatrně ho odstranil. Předmět byl drsný a nerovný, pokrytý podivnými promáčklinami. Linul se z něj slabý zemitý zápach, na rozdíl od suché, papírové vůně vosích hnízd. John zmateně zavolal svému příteli Markovi, nadšenci do zvířat, který miloval luštění podobných záhad. Mark rychle dorazil a zahájil prohlídku. Po několika okamžicích zavrtěl hlavou. „Hmyz tohle nedělá,“ řekl a přejel prsty po hrubých vláknech. Když odhrnul několik vrstev, našli uvnitř zamotané drobné kousky srsti.

Mark pořídil několik fotografií a sdílel je online se svou sítí výzkumníků. Během několika hodin byl jeho telefon zaplaven hovory od vědců fascinovaných podivným objektem. Tu noc se John pokusil odpočívat, ale spánek netrval dlouho. Zrovna když se začal usínat, ozval se z půdy hluboký, těžký zvuk – pomalý, rozvážný, jako kroky. S bušícím srdcem John vstal z postele a otevřel dveře. V okamžiku, kdy to udělal, se zdálo, že zvuky nahoře reagovaly na jeho pohyb. Plazil se k půdě, každá deska pod jeho nohama vrzala. Konečně došel k poklopu a zatáhl za lano, aby ho otevřel – když v tom mu najednou zazvonil telefon. Byl to Mark. Jeho hlas byl naléhavý. „Johne, pamatuješ si to hnízdo, co jsi našel? Vůbec to nebylo osí hnízdo,“ řekl. „Vyrobil to medvěd – medvěd hnědý. To, co jsi našel, byl jakýsi úložný vak, který si někdo vybudoval.“

Mark vysvětlil, že medvědi se někdy zatoulají do obytných oblastí a nacházejí úkryt ve vyšších polohách, kde je vzduch teplejší. Konstrukce, kterou John objevil, byla něco jako provizorní pytel – začátek medvědího doupěte.

Naštěstí tam zvíře nebylo dlouho – možná týden. Ale pomyšlení na medvěda hnízdícího nad jeho střechou Johnovi nahánělo mráz po zádech. To, co považoval za problém s hmyzem, se ukázalo jako něco mnohem mimořádnějšího – a mnohem nebezpečnějšího.