Den začal jako každý jiný. Vlak převážel stroje, suroviny a zvláště bezpečný trezor ve voze 3.

“Martine, podívej se na tohle,” řekl náhle Ethan a jeho hlas zesílil. Po vyvýšeném břehu země vedle vlaku se pohybovaly slabé postavy, které se pohybovaly velmi pomalu, což Martina znepokojovalo.

V rukou měli nástroje, které se leskly – páčidla, dlouhé pruty a další věci, které Martin neznal.

Měli na sobě tmavé oblečení a jejich tváře byly skryté.

Martin se otočil zpět k ovládání a zkontroloval výstražný systém. Varování bylo odesláno a další stanice se již připravovala na pomoc.

Zapnul kamery, které ukazovaly zloděje projíždějící vlakem.

Martin stiskl tlačítko na ovládacím panelu. Mechanismus spojky se otřásl, lehce se otevřel, než se velkou silou zaklapl. Zloděj zakřičel na monitor, když se páčidlo ohnulo a rozbilo.

Dveře zarachotily, když do nich vůdce udeřil páčidlem.

“Otevři!” vykřikl, znělo to drsně a výhružně. Pokud nepřežiješ, nepřežiješ.”

V řídící místnosti bylo cítit hlasité bušení na dveře. Martin popadl interkom a stiskl tlačítko. “Poslouchej mě,” řekl klidným, ale pevným hlasem. Pokud zatáhnete za nouzové brzdy, tento vlak vykolejí. Všichni zemřete. Přemýšlejte o tom.”

Vůdce se rychle podíval přes roh a uviděl blížící se světla stanice.

Zloději se rozběhli různými směry a snažili se schovat ve stínu, aby nebyli chyceni.

Vůdce se vrhl na vzdálený konec stanice a jeho dlouhé nohy ho odnesly k tomu, co považoval za otevřený východ. Jeden z jeho posádky se pokusil vyskočit na koleje, ale ostrý hvizd důstojníka ho přiměl zastavit. Bodové světlo mu ukázalo, kde je.

Krátce na to ho dostihli dva policisté. Další zloděj běžel směrem k údržbářskému tunelu, ale jen na okamžik byl čistý. Tým důstojníků rychle vyrazil, aby ho zablokoval.

Policista k němu skočil, chytil ho za paži a oba spadli na zem.

Když viděli, že jejich vůdce byl zastaven, ostatní zloději se zastavili. Když se policisté přiblížili, klesli na kolena s rukama zdviženýma na znamení kapitulace.

Když se vše uklidnilo, přednosta uviděl Martina a Ethana na nástupišti. Zbytek řeší policie, ale díky vám se tento vlak dostal až sem.“

Martin se usmál, ale vypadal unaveně. “Děláme jen svou práci,” odpověděl a ohlédl se na vlak. Trezor, nedotčený ve voze 3, ukázal, jak dobře to zvládli. Udrželi svůj náklad – a sebe – v bezpečí navzdory chaosu.

Když se objevily první sluneční paprsky, Martin a Ethan se opřeli o vlak, cítili se unavení, ale pyšní. Noc byla těžká, ale zvládli to. Pravidelný hluk motoru vlaku znamenal, že by v budoucnu mohli cestovat rychleji.