Bylo obyčejné sobotní ráno v klidné čtvrti. Najednou se vzduchem ozval ostrý, pronikavý řev. Několik sousedů se vrhlo k oknům – něco se dělo. A to, co viděli, bylo těžké uvěřit. Orel se vznášel vysoko nad domy, s roztaženými mohutnými křídly a očima upřenýma na jeden ze dvorů. Než kdokoli stačil mrknout, orel popadl liščí mládě, které pokojně dřímalo na trávě, a vznesl se k nebi. Liščí mládě, které si před týdnem vzal k sobě mladý pár – rodina Harrisonových – poté, co ho našli zraněného v lese, bylo pryč. Bezstarostně spalo na slunném trávníku, nevědomé si nebezpečí. Sousedé ztuhli v otupělosti. Proč se orel tak choval za bílého dne? Zpráva o tom, co se stalo, se po okolí rozšířila jako požár. Harrisonovi byli šokováni – jejich malý mazlíček zmizel během několika sekund. Obyvatelé se rozhodli sjednotit a začít liščí mládě hledat.

Vyzbrojeni baterkami a nadějí lidé pročesávali okolí a nahlíželi do každého houští. A najednou si jeden ze sousedů všiml v dálce na vrcholu stromu obrovského hnízda.

Skupina vedená panem Larsonem se opatrně přiblížila. Na vrcholu stromu se něco hýbalo… Zvedli hlavy a překvapením ztuhli. V obřím orlím hnízdě, mezi větvemi a větvičkami, seděla… ta samá liška! Ještě neuvěřitelnější však bylo, že se liška klidně pohrávala vedle tří orlů – tiskla se k nim, objímala je a zdálo se, že je dokonce chrání. Vypadala naprosto spokojeně, schoulená do klubíčka vedle mláďat.

V tomto okamžiku dorazil na místo místní zoolog Dr. Martin, který situaci pozoroval. Po prozkoumání místa činu vyjádřil svou verzi – takovou, kterou nikdo nemohl očekávat.

Dr. Martin naznačil, že orlice se nedávno stala matkou a má potíže s péčí o svá mláďata. Možná v malé lišce neviděla kořist, ale… zdroj útěchy pro svá mláďata.

„To se stává jen zřídka,“ vysvětlil doktor. „Orel lišku přijal jako součást své rodiny. Její klidné chování, mladý věk a bezbrannost probudily v ptákovi mateřský instinkt.“

V podstatě orlice lišku přijala za svou. A liška samotná, která ještě nedávno spala na útulné pohovce Harrisonovců, se nyní usadila v orlím hnízdě – a zdálo se, že se cítí docela šťastně. Sousedé s úžasem sledovali, jak opatrně olizují jedno z mláďat.

Harrisonovi byli zpočátku šokováni, ale postupně jejich šok vystřídal obdiv.

Dr. Martin doporučil, aby se do toho nezasahovali. Liška vypadala zdravě, dobře živená a… šťastná. O několik dní později se Harrisonovi vrátili, aby se na ni podívali – a nemohli uvěřit svým očím. Orel přinesl do hnízda jídlo a nechal ho vedle liščího mláděte a orlátek.

Dny plynuly a jejich podivné sousedství sílilo. Harrisonovi si uvědomili, že jejich liščí mládě našlo novou, skutečnou, divokou rodinu.

Celé sousedství se tak stalo svědkem fantastického zázraku – neuvěřitelného příběhu o přátelství, který se bude ještě dlouho vyprávět.